Koukněte na toho fintila
pod krkem modrého motýla
zelený klobouček do týla
šoupne si na bílou pleš.
I když ten tralalák padá mu
hlavně že netáhne na hlavu
hlavně že netáhne na hlavu
zase je šťastnej jak veš.
Co po něm chceš pravdu či lež zkus
ty dvě rozeznat a pak se směj.
Barevný svět třese mu ret přesto
chce být furt šašek namodralej.
Ucho mu hryžou jak oplatku
s rozběhem kopou ho do zadku
tvrděj že všechno je v pořádku
když mu daj mizernej plat.
Když ale koukám se na lidi
všechno tak (jak on) černě zas nevidím
všechno tak černě zas nevidím
ještě se dovedem smát.
Ne že se snad není co bát úzkost má tlapy jak Cassius Clay
ten modrý strach na miskách vah převážit chce šašek počmáranej.
Kampak chcem ve věku rozumu
strkat prý své nosy na gumu
určitě od rumu z konzumu
tak strašně červené jsou.
Ptám se však tebe náš osude
co bude až tady nebude
co bude až tady nebude
dojemně pitomá modravá show.
