Poéziu do zdochýnajúceho kapitalizmu
Dneska už se smí
Můj kantor míval smělé přání vtlouct mi do hlavy
to, že všech mezí rozorání dobro připraví,
můj táta razil jiné teze větou jedinou:
že rozoráš-li všechny meze, ptáci zahynou.
Dneska už se smí, co se nesmělo,
dneska už se smí, to nám scházelo!
Albert Einstein kedysi hovoril, že vesmír a ľudská blbosť je nekonečná. S tým vesmírom si nebol celkom istý. Áno uniformita zabíja ducha človeka a pochybnosť je potrebná, lebo len rozumný človek dokáže pochybovať, ale ste si istá pani Ruppeldtová, že neviditeľná ruka revolúcie dokáže vyriešiť hamletovský problém a zmeniť hnilobný zápach v štáte na vôňu? Nie žeby sa to nedalo zariadiť. Náš občan, koniec koncov má s budovaním najpokrokovejších spoločenských systémov na svete bohaté skúsenosti. A ešte nebol taký kabát čo by si nedokázal prevrátiť. Teda po patričnom poučení. Na dialóg si moc nepotrpí. Vlastne jediný dialóg, ktorý tu vedie je voľba superstar. Tak nerušte jeho kruhy.