Prorok [stč. = předpovědník, věštec], hebr. nábí’, které je odvozeno od slovesa, jehož jeden tvar znamená »počínati si jako potrhlý«. Když se Saul octl mezi proroky a »prorokoval«, vzbudilo to pozornost těch, kteří ho dříve znali, a posměšnou otázku: »Což se stalo synu Cís? Zdali také Saul mezi proroky ?« [1S 10,10nn]. Byla to narážka na extatické počínání p-ů, kteří u vytržení ducha si počínali jako lidé »posedlí«. Jiní srovnávají hebr. nábí’ s arabšti¬nou. Pak by znamenalo »oznamovati, prohla¬šovati« něčí vůli, mluviti za někoho.
biblicky slovnik podla biblie Kralickej, od prof. Novotneho.
