V doupěti a v dalších norách okolo jejich skrýše už bylo několik vojáků, kteří do nich také byli posláni na dvacet dní, ale už v lednu, tedy před čtyřmi měsíci, než tam dorazil “Kot” a jeho spolubojovníci. Všichni tito staří obyvatelé nor už byli zranění, nemocní, vyhublí a vyčerpaní. Neměli ani vodu, ani jídlo, ani léky.
Munice v noře bylo dost, ale nebylo s ní po kom střílet, protože Rusové mazaně seděli v zákopech na své straně, a takřka se nehýbali, a jenom trpělivě čekali, až jejich děla a drony vyčistí nepřátelské nory. Ukrajinci nemohli ani zaútočit na Rusy, ani utéct do týlu, protože ruské drony je trvale hlídaly, aby své nory nemohli opustit. Jediné zásobování bylo možné pomocí dopravních dronů, které z výšky shazovaly do okolí nor lahve s vodu, a alkoholem na “vaření čaje”, a balíčky s léky a s jídlem
