Dostal ji pod jabloní do spánku.
Obilí zlátlo, spal tam v heřmánku.
Šla léta...
A já píšu řádky ty,
že tam tak ležel v poli - zabitý.
I tobě, drahý druhu neznámý,
je možná sedmnáct. A chrpami
svou první lásku létem vedeš si -
a nad tvým srdcem jak by Měsíc stál.
Ty možná proto dnes tak šťasten jsi,
že tamten... tamten nedomiloval.
Stepan Ščipačev
Aj tak si myslím, že na teba je škoda verša, ale nedalo mi to. Do tejto diskusie sa už nevrátim, lebo mi je z nej zle...