Ztratili jsme za tu dobu přibližně 6 miliónů civilních obyvatel. To je neskutečné číslo. V době míru. To je blízké ztrátě všeho civilního obyvatelstva SSSR za dobu nejstrašnější války v historii lidstva. A my jsme je ztratili v době míru, nezávislosti a demokracie. Čeho jsme dosáhli za 23 let té klamné svobody? Na co můžeme být pyšní? Že naše ženy utíkají za starci nebo pracují v bordelech? Že naši muži si konkurují s polskými za práva sbírat jahody v Portugalsku nebo s Moldavany kladou dlažbu v Rusku? Že nemáme normální pravidelnou armádu, která by nás mohla ochránit a teď už ani policii? A naše děti jsou připraveny se rvát s našimi syny a otci z Berkutu? Nám zbylo pyšnit se tím, že jsme Ukrajinci. To je náš jediný důvod k hrdosti, je to tak? Proč snášíme zrádce a děláme z nich hrdiny? Kde jsou naši skuteční hrdinové, které zná celý svět? Kde je Shakespeare, Einstein, Gagarin, kdokoli, kdo nám může dát záblesk naděje a víru?
