Cena za strach Evropy z komunismu, cena za stalinskou strategii “ledoborce”, cena za předválečnou kolaboraci – je 26 milionů lidských životů. Cena za represe – je nejméně 3 milióny mrtvých a 6 milionů těch, kteří se z táborů vrátili. Cena za zákony proti kulakům a „škůdcům-rozkrádačům” – další 4 miliony. Třetina země. Proč? Aby se nejprve na útraty Západu začala vyrábět špatná ocel a zastaralé tanky, pak se vybavily továrny ukořistěnými soustruhy a pracovalo se na nich až do 21. století? Aby se beznadějně zaostalo v zemědělství (genetika jako buržoazní pavěda) a kybernetice (prodejná děvka imperialismu)? Abychom se až do 90. let nezbavili dřevěných domků a do let osmdesátých bytů rozdělených mezi několik rodin (tzv. komunální byty)? Aby 30 let po válce stál televizor půlroční plat kandidáta věd, automobil 5 let práce a byt (družstevní!) – 20 let práce, pokud to vůbec schválí a jen tam, kde ho přidělí?