Inšpirujúca biblická poézia zdokonaľuje veriacich
Většina osvícenských filozofů náboženstvím skutečně opovrhovala. Zejména se zaměřovali na vůdce katolické církve, kteří lačnili po moci, a obviňovali je z toho, že udržují lid v nevědomosti.
Mnozí z těchto filozofů byli nespokojeni s náboženstvím, a proto se stali deisty — věřili, že Bůh existuje, ale trvali na tom, že nemá o lidi zájem. Z některých se stali naprostí ateisté; to byl případ filozofa Paula Henriho Thiryho Holbacha, který prohlásil, že z náboženství „pramení sváry, šílenství a zločiny“. V průběhu času se křesťanstvo znechutilo mnoha dalším lidem, a také oni přijali Holbachovy myšlenky.
Je ironií, že rozmach ateismu podnítilo právě křesťanstvo. „Církve byly pro ateismus živnou půdou,“ píše profesor teologie Michael J. Buckley. „Západní svědomí bylo pobouřené a znechucené organizovaným náboženstvím. Církve a sekty pustošily Evropu, osnovaly masakry, vymáhaly náboženský vzdor či revoluce, pokoušely se exkomunikovat nebo sesazovat panovníky.“