Ak by sa FROOM , a ostatní ,, ASTMATICI " vyliečili , nič by NIKDY NEVYHRALI !
Ak by sa FROOM , a ostatní ,, ASTMATICI " vyliečili , nič by NIKDY NEVYHRALI !
Keď bude Tour de France aj pre PARACYKLISTOV - ASTMATIKOV - DOPOVANYCH konskými dávkami , tak URČITE !
Klobuk dole pred Hinaultom .
Napríklad David Duke uvádza:
„...ako vysokoškolský študent v Lousiane som mal predmet zasvätený len ruskej revolúcii. Ani môj vyučujúci vo svojich prednáškach ani kniha (The Soviet Achievement) nespomínali nič o historickom židovsko-ruskom konflikte ani židovskej dominancii v komunistickej strane. (...) Fakty však boli nepopierateľné... Začal som si uvedomovať, že skutočnosti ohľadom židovského vodcovstva v ,ruskej revolúcii‘ kedysi boli všeobecne známe... Kládol som si dve otázky: ,Prečo bola historická pravda o komunistickej revolúcii zamlčaná?‘ a ,Ako to, že ju v slobodnom svete vôbec bolo možné umlčať?‘... Uvedomil som si, že iba veľmi vplyvná moc by dokázala potlačiť tak dôležité časti historických záznamov a vytvoriť mylný dojem ,ruskej revolúcie‘, hoci v skutočnosti v boľševickej vláde bolo len 13 etnických Rusov
Rozsiahla rola Židov v ruskej revolúcii, daná do súvisu s faktom, že zakladateľ komunizmu Karl Marx bol židovského pôvodu, bola vodou na mlyn európskemu antisemitskému hnutiu. Súvislosť medzi Židmi a komunizmom tvorila chrbtovú kosť antisemitskej propagandy – najmä u Adolfa Hitlera a jeho národnosocialistického hnutia v Nemecku počas 20-tych rokov 20. storočia.
Účasť Židov na šírení komunizmu bola taká obrovská, že Komunistická internacionála nariaďovala Židom zmeniť si mená na nežidovsky znejúce, aby „nebola potvrdená pravicová propaganda, ktorá vykresľovala komunizmus ako cudzie, židovské sprisahanie.“
Zakladateľom komunistickej Maďarskej republiky rád bol Žid Béla Kún (Cohen). Najvýznamnejšími osobnosťami určujúcimi chod štátu boli Kún, Tibor Szamuely a Jenő Landler. Všetci traja boli Židia. Maďarský historik Oszkár Jaszi uviedol, že medzi vedúcimi osobnosťami maďarskej boľševickej revolúcie bolo 95 % Židov.[16] Veľká časť Židov vítala armády maďarských boľševikov, ktorí napadli územie Slovenska v roku 1919 ako osloboditeľov.[17] Český dôstojník Josef V. Kohout ako očitý obsadenia Košíc maďarskou boľševickou armádou svedok napísal: „Proletariát a židovstvo privítali červené vojsko delíriom jasotu a nadšenia.“[18] Maďarský historik Péter Rubovzsky uvádza, že „antipatie voči Židom vyvolalo v konzervatívnych kruhoch aj to,že politickí predáci Republiky rád boli takmer bez výnimky židovského pôvodu.“
akobyNič
Myslíš týchto,...: Komunistický historik Viliam Plevza v knihe Prehľad dejín KSČ na Slovensku uvádza: „Kým v rokoch 1939 – 1942 sa angažovalo v ilegálnej KSS pomerne veľa komunistov židovského pôvodu, po deportáciách nastal úbytok.“
Izraelský historik (narodený na Slovensku) napísal, čo sa stalo po druhej svetovej vojne: „Po skončení vojny KSS prijala do svojich radov mnohých židov. Ako ľudia s odbornými znalosťami, židia vykonali pre komunistov cenné služby... Židia, ktorí v tom čase žili na Slovensku a museli si vyberať medzi demokratmi a komunistami, videli v komunistoch menšie zlo.“[15]
Židovského pôvodu bol aj Rudolf Slánský, dlhoročný člen Ústredného výboru KSČ a jeho generálny tajomník v rokoch 1945 – 1951. Taktiež Eugen Löbl, za mladi DAVista a neskôr predstaviteľ socialistického finančníctva bol židovského pôvodu.
Právne záväzné akty Európskych spoločenstiev a Európskej únie majú PREDNOSŤ pred zákonmi Slovenskej republiky. Prevzatie právne záväzných aktov, ktoré vyžadujú implementáciu, sa vykoná zákonom alebo nariadením vlády podľa čl. 120 ods.2
Kancelář Židovské agentury v Berlíně odpovídala také za prověření morálního postoje a politických sklonů osob vysílaných do Palestiny. Werner Senator, úředník kanceláře Agentury, člen vedení, zuřil, že rodina Bornsteinova založila v Jaffě bordel – což zcela zřejmě představovalo narušení sionistického ideálu. V roce 1937 vyjednával Americko židovský spojený distribuční výbor (zvaný zkráceně Joint), americká organizace podporující potřebné Židy, s německými úřady o propuštění 120 židovských vězňů z koncentračního tábora v Dachau. „Nejsem si jist, zda je z politického hlediska příjezd jich všech do Palestiny žádoucí,“ napsal jistý úředník Židovské agentury svému spolupracovníkovi. 30 Většinou to nebyli sionisté a není
vyloučeno, že mezi nimi byli i komunisté.
Zbývala otázka, co dělat s těmi uprchlíky, kteří nepatřili k sionistům ani nebyli schopni přispět k budování nové společnosti v Palestině. „Jenom Bůh ví, jak dokáže chudá, malá Země izraelská přijmout ten lidský proud a vypracovat zdravou společenskou strukturu,“ psal Chajim Weizmann.
Sdružení německých imigrantů si stěžovalo, že představitelé Židovské agentury v Berlíně vydávají certifikáty invalidům. „Lidský materiál přicházející z Německa je stále horší,“ stýskalo si sdružení po téměř roce vlády
NSDAP. „Nejsou ani schopní, ani ochotní pracovat a vyžadují sociální pomoc.“ Po roce zaslali do Berlína jmenný seznam osob, kterým certifikáty neměly být v minulosti vydány. 27 Henrietta Szoldová, která vedla oddělení sociální práce Židovské agentury, také často protestovala proti přijímání
nemocných a potřebných imigrantů. Čas od času žádala odeslání některých „případů“ zpět do hitlerovského Německa, aby nepředstavovaly zátěž pro jišuv.
Po šoa obvinili Mapaj členové strany Cherut, frakce revizionistického hnutí, již vedl Menachem Begin, že evakuaci sabotovala. „Mohli jsme zachránit o miliony nebo aspoň o statisíce Židů víc,“ tvrdil Jochanan Bader, přední
politik Cherutu.
„Země izraelská dnes existuje poze pro vyvolenou třídu,“ řekl Žabotinskij roku 1939, „a těmi vyvolenými
jsou mladí lidé rudého zabarvení“ – tedy socialističtí dělníci.
„Včera někdo hodil bombu na arabském trhu [v Jeruzalémě],“ psal Freudovi v roce 1938. „V pátek, kdy bylo v ulicích zvlášť mnoho lidí a rolníci z okolních vesnic, i tak trápení teroristy, přijeli na nákupy.“ Atentát byl dílem Ecelu a byl proveden několik dní poté, co úřady vykonaly rozsudek smrti na jednom z jeho lidí, Šlomu Ben-Josefovi. „Celá země, která se podřizuje zbabělému strachu ze židovského nacionalismu, oslavuje osmnáctiletého zabijáka, který byl (bohužel) oběšen,“ psal Zweig. „Dopadne na nás strašlivá pomsta. [...] Pro Židy, kteří do této země dorazili proti vůli arabské většiny a kteří si od roku 1919 nedovedou získat přízeň Arabů, mluví jen jedno: jejich mravní postoj, jejich trpná vytrvalost. Jejich agrese jako
imigrantů a agrese arabských teroristů se vzájemně vyrovnávají. Začínají-li však vrhat bomby, vidím před námi chmurnou budoucnost.
V Palestině jim říkali Jeke. Není známo, odkud to slovo pochází. Velice pravděpodobně se mezi východoevropskými Židy již nějakou dobu používalo, než se rozšířilo v Palestině. Snad pocházelo od kuřáckého kabátku čili Jacke, jaký rádi nosili němečtí Židé. Nebo snad z německého slova Geck,označujícího kašpara nebo klauna, spřízněného s anglickým „jockerem“.V Palestině se také připouštělo, že jde o hebrejské iniciály výrazu „Žid palice zabedněná“. Mnoho německých Židů považovalo toto označení za urážlivé, a takové taky skutečně bylo; stejně často ho však používali sami pro sebeidentifikaci. *
Z logiky sionistů vyplývalo, že Židé potřebují vlastní nezávislý stát, protože všude jinde narazí na diskriminaci a pronásledování. Sionistický sen horoval pro „nového člověka“ v nové společnosti, který přijde do Země
izraelské, aby zde hledal osobní i národní spásu. Ovšem ti, kteří přicházeli, protože neměli jinou volbu, do tohoto obrazu nezapadali; často se stávali předmětem opovržení, ostatní nad nimi demonstrovali svou převahu.
Tento paradox tkvěl v sionistické ideologii a ovlivňoval mentalitu jišuvu.„V Německu byl takový chlápek jménem Hitler,“ řekl jednou posměšně Ben-Gurion. „Když se Hitler objevil, Židé začali přijíždět.“ Třebaže imigranti z Německa – a potom jejich děti – obvykle zůstávali v Izraeli, většina se tam ocitla proti své vůli; přijeli jako uprchlíci, nikoli jako sionisté.
V důsledku toho se od samého začátku ocitli ve sporu s fundamentálními hodnotami jišuvu. Říkalo se jim „Hitlerovi sionisti“.
To všechno nasvědčuje, že revizionisté postupovali stejně pragmaticky jako sionističtí předáci, jen byli cyničtější. Plamenné argumenty, jichž využívali k odsouzení vztahů s hitlerovským Německem, měly prostě nahrávat jejich vlastním politickým zájmům. Za tím účelem pořádali veřejná shromáždění, průvody, ba i „referendum“ proti Haavaře, cosi na způsob masové petice odsuzující dohodu. Židovská agentura odpověděla velkými
nepodepsanými plakáty vyzývajícími k „politické dospělosti“ a obviňujícími revizionisty, že využívají tragédie německého židovského společenství. „Židé!“ atakovala Židovská agentura. „Chcete jim pomoci obětovat
německé Židy? Chcete se podílet na vyhlazení německých Židů?“ Poprvé v dějinách národa, hlásaly plakáty, má jišuv šanci „zachránit celý proná-sledovaný kmen“
Brzy se Ecel rozdělil a Abraham „Jair“ Stern vytvořil z jedné z frakcí vlastní organizaci Lechi (z hebrejského názvu Lochamej cherut Jisrael – Bojovníci za svobodu Izraele), zvanou také „Sternova banda“. Představitel této skupiny se setkal s úředníkem z německého ministerstva zahraničních věcí a nabídl hitlerovcům pomoc ve válce s Brity. Němci pochopili, že tato skupina má v úmyslu vytvořit nezávislý stát opírající se o totalitární principy fašismu a nacionálního socialismu.
Bejtar působil také v Rakousku; jeho členové se setkávali nadále i po anšlusu. Vyžadovalo to pravidelné kontakty se zástupci gestapa i s Adolfem Eichmannem. Předáci Bejtaru zaslali německé tajné policii memorandum,v němž navrhovali zorganizovat emigraci rakouských Židů. Předpokladem bylo, že gestapo i Bejtar mají společné cíle stejně jako nacionální socialistéa Židovská agentura. Hitlerovci dovolili Bejtaru otevřít emigrační kancelář,ba dokonce pomáhali, když emigranty vybavovali cizí měnou. Většina těchto imigrantů měla přijet do Palestiny ilegálně na lodích pronajímaných Bejtarem.
Ve druhé polovině roku 1940 navázalo několik členů Irgun cval leumi(Národní vojenské organizace) – protibritské teroristické skupiny spjaté s revizionisty a známé ve zkratce jako Ecel, zatímco Britové jí říkali prostě
Irgun – kontakt s fašistickou Itálií a nabídlo spolupráci v aktivitách namířených proti Britům.
V roce 1938 Říše anektovala Rakousko. Po anšlusu se měl záležitostmi Židů v Rakousku zabývat Eichmann a vzhledem ke svému postavení se častokrát s představiteli tamějších Židů a sionistickými aktivisty včetně Teddyho Kollka, pozdějšího blízkého spolupracovníka Ben-Guriona a starosty
Jeruzaléma, setkával. K setkání došlo na jaře 1939 ve Vídni, městě, v němž Kollek strávil mládí. Eichmannova kancelář se nacházela v jednom křídle paláce Rothschildů.„Poprvé jsem navštívil dům Rothschildů, když jsem se vydal na setkání s Eichmannem,“ vzpomínal později Kollek.
Za připomenutí stojí názor významného britského historika, autora Eichmannova životopisu Davida Cesaraniho: „Mildenstein nebyl žádný židofil. Jednal v mezích,které mu vytyčil Heydrich, prosazujících nutnost ,nepřetržitého vystěhovávání Židů‘,spějícího k úplnému odstranění Židů z Německa.“ (Eichmann. Jeho život a zločiny .
Odporúčame