alebo ateistický stoodge?
Božia vôľa je v základe vysvetlená v Kristovej modlitbe "Otče náš" ... bez poznania jeho Mena nikto nemôže robiť jeho vôľu...
ten "dezert" si "vychutnáš len ked si tu cigaru (tie ohavnosti v tvojej pauli) odhodíš...:-)
Pokračovanie:
Téměř všechny denominace tedy dosvědčovaly, že jejich zakladatelé hledali pravdu, ale zcela zjevně proti nim velký Odpůrce bojoval a nesprávně rozděloval Boží slovo, které nemohl zcela zničit.“
A co další biblické nauky, o nichž se hovořilo ve Strážné věži a v jiných publikacích? Připisoval si Russell plnou zásluhu na odhalení těchto drahokamů pravdy? Russell vysvětlil: „Shledali jsme, že biblické nauky byly po staletí rozesety mezi různé sekty a skupiny, a ty je směšovaly s větší nebo menší dávkou lidské spekulace a omylu. . . Zjistili jsme, že důležitou nauku o ospravedlnění vírou, a ne skutky, jasně vyložil Luther a v nedávné době mnozí křesťané; že presbyteriáni pečlivě střežili božský smysl pro právo, moc a moudrost, i když je jasně nerozlišovali; že metodisté oceňovali a vyvyšovali Boží lásku a soucit; že adventisté se drželi drahocenné nauky o Pánově návratu; že baptisté kromě jiného chápali význam křtu správně jako symbolu, i když ztratili ze zřetele význam skutečného křtu; že někteří univerzalisté dlouho zastávali jisté neurčité myšlenky ohledně ‚obnovy‘.
"Pardon" by sa hodilo viac na tie falošné obvinenia...:-)
Kebz si si tu cigaru vzbral z úst, tak by si mohol lepšie hláskovať...:-)
"Psychologické štúdia"...vedené kým? Svetskými (cirkevnými) "odborníkmi"???
To si nevedel, že svet je krutý?! A zorientovať sa v ňom nez pomoci je nemožné?!
Od druhé poloviny 18. století mnoho biblických učenců a duchovních odhalovalo falešné nauky o nesmrtelnosti duše a věčném trestu pro ničemné. O tomto odhalení byla podána důkladná zpráva v knize Bible Vs. Tradition od Aarona Ellise, jež vyšla nejdříve v Anglii a již pak roku 1853 vydal ve Spojených státech George Storrs. Pro oznamování této pravdy však tehdy nikdo neudělal víc než C. T. Russell a jeho společníci.
‚Ne jako nové, ne jako naše vlastní, ale jako Pánovy‘
C. T. Russell používal Strážnou věž a jiné publikace k podpoře biblických pravd a vyvracení falešných náboženských nauk a lidských filozofií, které Bibli odporovaly. Nečinil si však nárok na objevování nových pravd.
Ještě jeden muž však měl hluboký vliv na Russellův život a také způsobil, aby byla vyzkoušena Russellova věrná oddanost biblické pravdě.
Proroctví o časech a přítomnosti Pána
Jednoho rána v lednu 1876 dostal třiadvacetiletý Russell výtisk náboženského periodika, které se jmenovalo Herald of the Morning (Posel jitra). Z obrázku na obálce vyrozuměl, že se ztotožňuje s adventismem. Redaktor, Nelson H. Barbour z Rochesteru ve státě New York, věřil, že účelem Kristova návratu není, aby ničil rodiny země, ale aby jim požehnal, a že jeho příchod nebude v těle, ale v duchu. To se ovšem shodovalo s tím, o čem byl již nějaký čas přesvědčen Russell a jeho společníci v Allegheny. Zajímavé však bylo, že Barbour na základě biblických proroctví o časech věřil, že Kristus již je (neviditelně) přítomen a že je již čas ke žňovému dílu — shromažďování „pšenice“ (pravých křesťanů, kteří tvoří třídu Království). — Mat., 13. kapitola.
Druhý, George Storrs, byl vydavatelem časopisu Bible Examiner v Brooklynu (New York). Storrs, který se narodil 13. prosince 1796, byl poprvé podnícen ke zkoumání toho, co Bible říká o stavu mrtvých, když si přečetl jakousi úvahu, kterou vydal (i když v té době anonymně) pečlivý badatel Bible Henry Grew z Filadelfie v Pensylvánii. Storrs se stal horlivým zastáncem takzvané podmíněné nesmrtelnosti — nauky, že duše je smrtelná a že nesmrtelnost je dar, který mají získat věrní křesťané. Dokazoval také, že neexistují věčná muka, protože ničemní nemají nesmrtelnost. Storrs hodně cestoval a na námět, že ničemní nemají nesmrtelnost, přednášel. K jeho vydaným dílům patřilo Six Sermons (Šestero kázání), které časem dosáhlo nákladu 200 000 výtisků. Storrsovy výrazné, biblicky podložené názory o smrtelnosti duše a také o smíření a obnově (navrácení toho, co bylo ztraceno adamským hříchem; Sk. 3:21) měly silný, kladný vliv na mladého Charlese T. Russella.
Russell zcela otevřeně přiznával, jakou pomoc ve studiu Bible dostal od jiných. Nejenže uznával, že je zavázán adventistovi Jonasi Wendellovi, ale s náklonností mluvil také o jiných dvou mužích, kteří mu pomohli ve studiu Bible. Russell o nich řekl: „Studium Božího slova s těmito drahými bratřími vedlo krok za krokem na zelenější pastviny.“ Jeden z nich, George W. Stetson, byl vážným badatelem Bible a pastorem adventní křesťanské církve v Edinboro (Pensylvánie).
„Zdánlivě náhodou jsem jednoho večera zašel do zaprášeného, tmavého sálu, o kterém jsem slyšel, že se v něm konají bohoslužby, abych zjistil, zda hrstka lidí, která se tam scházela, nabízí něco rozumnějšího než vyznání velkých církví. Tam jsem poprvé vyslechl některé názory adventistů [adventní křesťanská církev]. Kazatelem byl pan Jonas Wendell. . . Uznávám tedy, že jsem zavázán adventistům, stejně jako jiným denominacím. Ačkoli jeho výklad Písma nebyl úplně jasný. . ., dokázal díky Bohu znovu upevnit mou kolísající víru v božskou inspiraci Bible a ukázat, že zprávy apoštolů a proroků jsou spolu nerozlučně spjaty. To, co jsem slyšel, mě přivedlo k tomu, abych studoval Bibli s ještě větším zápalem a pečlivostí než kdy dříve, a vždy budu děkovat Pánu za to vedení; adventismus mi sice nepomohl dospět k žádné jednotlivé pravdě, ale velmi mi pomohl zbavit se bludů, a tak mě připravil pro Pravdu.“
„Zdánlivě náhodou jsem jednoho večera zašel do zaprášeného, tmavého sálu, o kterém jsem slyšel, že se v něm konají bohoslužby, abych zjistil, zda hrstka lidí, která se tam scházela, nabízí něco rozumnějšího než vyznání velkých církví. Tam jsem poprvé vyslechl některé názory adventistů [adventní křesťanská církev]. Kazatelem byl pan Jonas Wendell. . . Uznávám tedy, že jsem zavázán adventistům, stejně jako jiným denominacím. Ačkoli jeho výklad Písma nebyl úplně jasný. . ., dokázal díky Bohu znovu upevnit mou kolísající víru v božskou inspiraci Bible a ukázat, že zprávy apoštolů a proroků jsou spolu nerozlučně spjaty. To, co jsem slyšel, mě přivedlo k tomu, abych studoval Bibli s ještě větším zápalem a pečlivostí než kdy dříve, a vždy budu děkovat Pánu za to vedení; adventismus mi sice nepomohl dospět k žádné jednotlivé pravdě, ale velmi mi pomohl zbavit se bludů, a tak mě připravil pro Pravdu.“
Znovu upevněn ve víře
Výhonek však byl bohabojnými rodiči vypěstován; rostl „směrem k Pánu“. Zatímco stále hledal pravdu, došlo jednoho večera v roce 1869 k něčemu, co Charlesovu kolísající víru znovu upevnilo. Když šel po Federal Street poblíž rodinného obchodu, zaslechl ze suterénního sálu nábožný zpěv. Sám vypráví, co se stalo:
Mladý Russell však nebyl ateista; nemohl prostě přijmout běžně chápané nauky církví. Vysvětlil: „Postupně jsem byl doveden k náhledu, že každé vyznání sice obsahuje nějaké pravdivé prvky, ale celkově jsou všechna vyznání scestná a odporují Božímu slovu.“ Ano, ve vyznáních církví byly „pravdivé prvky“ pohřbeny pod bahnem pohanských nauk, jež pronikly do poskvrněného křesťanství během odpadnutí trvajícího staletí. Russell se tedy odvrátil od církevních vyznání a při hledání pravdy prozkoumal některá přední východní náboženství; shledal však, že ho neuspokojují.
Jeho rodiče upřímně věřili vyznáním církví křesťanstva a vychovali ho tak, aby je také přijímal. Mladého Charlese tedy učili, že Bůh je láska, a přesto stvořil člověka s vrozenou nesmrtelností a opatřil ohnivé místo, ve kterém bude věčně mučit všechny kromě těch, kteří byli předurčeni k spáse. Taková myšlenka odpuzovala upřímné srdce mladistvého Charlese. Uvažoval: „Bůh, který by použil svou moc k stvoření lidských bytostí, o nichž předvídal a kterým předurčil, že budou věčně mučeny, by nemohl být moudrý ani milující. Jeho normy by byly nižší než normy mnoha lidí.“
Odporúčame