Otázky boli a sú detinské...:-)
Obmedzenosť...mylné poznanie...absolútna neznalosť Biblie...psychicky zmanipulovaný - to opisuješ sám seba...:-) lebo ten, kto pozná biblickú správu sa chová láskavo ku všetkým...:-)
Určití diskutéri sú ako zidovskí saduceji, ktorí si vymýšľali otázky, mysliac si, že na ne neexistujú rozumné odpovede, ale Ježiš im prakticky ukázal, že nepoznali ani Písma, ani Božiu moc! Po skoro 2000 rokoch história sa opakuje vo forme podobných "mudrlantov" a ich nezmyselných otázok...:-)
Opisuješ svoje reakcie a potom z toho obviňuješ debatujúcich...:-)
Kradneš jeho myšlienky aby si "žiaril tvorivosťou" a potom sa pýtaš...KTO?...:-)
Človek nemá schopnosť rozlíšiť medzi nezmyslom a tvorivosťou...
Načo strácať čas na nezmysly, keď už počujeme tikanie...:-)
Keby neprišiel armagedon, tak by ľudská hlúposť zničila všetko...:-)
Aj vytrvalosť - Hebrejom 10:36 -
"Potrebujete vytrvalosť, aby ste plnením Božej vôle získali prisľúbenie."
Kromě toho žijeme ve světě, v němž je smysl pro to, co je správné a co je nesprávné, často zamlžený a pokřivený. Při rozhodování, zda je něco správné, nebo ne, se lidé někdy řídí svou náladou. Tento způsob uvažování je podporován reklamou, populární zábavou i sdělovacími prostředky. Nejsme-li pozorní, patrně bychom se mohli nechat ukolébat ke stejnému způsobu smýšlení, a naše duchovní výzbroj by mohla začít slábnout.
Abychom se do takového nebezpečného stavu nedostali, měli bychom se řídit biblickou radou: „Zkoušejte, zda jste ve víře, prokazujte, co sami jste.“ (2. Korinťanům 13:5) Tímto způsobem budeme schopni odhalit jakékoli slabosti, které se snad objeví, a podniknout nezbytné kroky k jejich nápravě dříve, než je odhalí naši nepřátelé a zaútočí. Jenže jak při takové zkoušce postupovat? Na které příznaky bychom při sebezkoumání měli dávat pozor?
Jeden krasobruslař, dvojnásobný držitel zlaté olympijské medaile, který byl, jak se zdálo, ve vrcholné fyzické kondici, se během tréninku náhle zhroutil a zemřel. Krátce nato přinesl list The New York Times jednu závažnou zprávu: „Polovina z 600 000 Američanů, které každoročně postihne infarkt, nepozoruje předem žádné příznaky.“ Z toho je zřejmé, že náš zdravotní stav nelze určovat jen podle toho, jak se cítíme.
Stejné je to i s naším duchovním zdravím. Biblická rada zní: „Ať si ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl.“ (1. Korinťanům 10:12) I když je naše duchovní výzbroj ta nejlepší, jakou lze použít, přesto se může objevit slabina. Je to proto, že jsme se narodili v hříchu a naší hříšností a nedokonalostí může být snadno potlačeno naše rozhodnutí plnit Boží vůli. Naše zrádné srdce nás může navzdory našim dobrým úmyslům klamat zdánlivě logickými argumenty nebo výmluvami, takže svou slabinu lehce přehlédneme a sami sebe oklameme v domnění, že je všechno v pořádku.
Překotná snaha vyhrát
Mnozí rodiče zřejmě pokládají za normální, a dokonce za rozumné vštěpovat svým dětem, že výhra je vše — zvláště pak ve sportu. A tak mnoho dětí dnes pohání vidina olympijské medaile. Kvůli několika okamžikům slávy při vítězství a kvůli zajištění dobré životní úrovně v dospělosti mají některé děti hektické dětství nebo se jej musí vzdát úplně.
Vezměme si například gymnastky. Ve velmi mladém věku začínají s tvrdým tréninkem, který jejich útlé tělo obrovsky zatěžuje. Na olympijské hry se duševně i fyzicky připravují celá léta. Zvítězit ale může jen několik z nich. Budou ty, které nevyhrály, mít pocit, že se jim vyplatilo obětovat velkou část mládí? Po čase o tom mají pochybnosti dokonce i vítězky.
Typické pre dnešnú generáciu: vždy viní iných za svoje hriechy...:-)
Zaujímavé by bolo vysvetliť, kto dáva tieto a iné práva a komu a za akých podmienok!
To povedal americký profesor Ch. S. Braden v knihe These Also Believe (Aj títo veria) napísal: „Svojím bojom o zachovanie občianskych práv preukázali demokracii pozoruhodnú službu, lebo ním veľmi prispeli k zabezpečeniu týchto práv pre všetky menšiny v Amerike.“
Súcit
z Wikipédie, slobodnej encyklopédie
Súcit je cit útrpnosti s nešťastím druhého človeka.
Podľa J. J. Rousseaua je súcit prirodzený cit, ktorý tlmí v každom jednotlivcovi sebeckosť a prispieva tak k vzájomnému zachovaniu celého druhu. Súcit nahradzuje v prirodnom stave zákony a cnosť; spolu s pudom sebazáchovy tvorí základ mravného a spoločenského života a zhoduje sa so zásadou: „Prospievaj sebe tak, aby si čo najmenej škodil druhému“.[1]
Stefan Zweig tvrdí, že súcit je dvojaký. Jeden slabošský a sentimentálny, ktorý je vlastne iba netrpezlivosťou srdca, aby sa čo najrýchlejšie zbavilo trápneho dojatia nad cudzím nešťastím, súcit, ktorý vôbec nie je spolucítením, ale iba inštinktívnou obranou vlastnej duše pred cudzím utrpením. A druhý - jedine ten má zmysel - nesentimentálny, ale tvorivý súcit, ktorý vie, čo chce, a je rozhodnutý trpezlivo a účastne vydržať všetko až do svojich posledných síl, ba i nad ne.[1]
VÍŤAZSTVÁ NA SÚDOCH
Pozoruhodná služba v prospech občianskych slobôd
V 30. a 40. rokoch 20. storočia boli mnohí svedkovia za konanie tejto práce zatknutí a v záujme zachovania slobody prejavu, tlače, zhromažďovania a uctievania boli vedené súdne spory. V Spojených štátoch viedli odvolania z nižších súdov k víťazstvám v 43 prípadoch na Najvyššom súde Spojených štátov. Priaznivé rozsudky boli dosiahnuté aj na najvyšších súdoch v iných krajinách. O týchto právnych víťazstvách svedkov profesor Ch. S. Braden v knihe These Also Believe (Aj títo veria) napísal: „Svojím bojom o zachovanie občianskych práv preukázali demokracii pozoruhodnú službu, lebo ním veľmi prispeli k zabezpečeniu týchto práv pre všetky menšiny v Amerike.“
MEDZINÁRODNÉ ZJAZDY
V roku 1893 sa v Chicagu v štáte Illinois konal prvý väčší zjazd. Zúčastnilo sa na ňom 360 osôb a 70 nových bolo pokrstených. Posledný veľký jednotlivý medzinárodný zjazd sa konal v New Yorku v roku 1958. Konal sa na Yankee štadióne i na vtedajšom Polo Grounds. Vrcholná účasť bola 253 922 ľudí; počet nových pokrstených dosiahol 7136. Odvtedy sa medzinárodné zjazdy konajú ako séria zjazdov v mnohých krajinách. Takéto série môžu dovedna zahŕňať až tisíc zjazdov v krajinách na celom svete.
Odporúčame