Koľko apoštolov má Ježiš Kristus?
Rímanom 1:1 -
"Pavel, sluha Ježiša Krista, povolaný apoštol, oddelený k evanjeliu nášho Boha." - Rohákov preklad.
Rímanom 1:1 -
"Pavel, otrok Ježíše Krista a povolaný za apoštola, oddělený pro Boží dobrou zprávu."
Skutky apoštolov 1:23-26 -
"Postavili tedy dva, Josefa, zvaného Barsabáš, který měl příjmení Justus, a Matyáše. A modlili se a řekli: „Ty, Jehovo, který znáš srdce všech, označ, kterého z těchto dvou mužů jsi vyvolil, aby zaujal místo této služby a apoštolátu, od něhož se Jidáš odchýlil, aby šel na své vlastní místo.“ Tak o nich metali los a los padl na Matyáše; a byl připočten k jedenácti apoštolům."
Čítam článok a komentáre a toto je zatiaľ najzaujímavejšia téma: kto je vlastne dvanásty apoštol Ježiša Krista...
Zdá se tedy, že když Jehova Bůh zmátl řeč těch, kdo byli v Bábelu, nejprve jim z paměti úplně vymazal jejich dřívější společný jazyk a pak jim do mysli vložil nejen nové druhy slovní zásoby, ale změnil i jejich model myšlení, takže vznikly nové mluvnice. (Srovnej Iz 33:19; Ez 3:4–6.)
Například některé jazyky, jako je čínština, jsou jednoslabičné (slova jsou tvořena pouze jednou slabikou). Naproti tomu slovní zásoba celé řady jiných jazyků se tvoří do značné míry aglutinací, to znamená připojováním předpon a přípon k neměnnému základu slova nebo vytvářením složených slov, jako je například slovo knihtisk. Skladba, to znamená uspořádání slov ve větě, je v některých jazycích velmi důležitá, v jiných jazycích na ní příliš nezáleží. Některé jazyky mají mnoho slovesných tvarů pro časování sloves, jiné, například čínština, časování nemají. Bylo by možné uvést nespočet odlišností a v každém případě je nutné přizpůsobit se modelu myšlení, který s uvedeným jazykem souvisí, což je obtížné.
Když tedy Bůh zmátl jazyk lidí, stavitelé v Bábelu ztratili nejen svou společnou „jednu slovní zásobu“ (1Mo 11:1), ale neměli již ani společnou mluvnici, společný způsob vyjadřování vztahů mezi slovy. Profesor S. R. Driver o tom píše: „Jazyky se však liší nejen mluvnicí a kořeny, ale také . . . způsobem, jak jsou myšlenky vyjadřovány ve větách. Různé rasy neuvažují stejným způsobem, a proto se v jednotlivých jazycích liší i větná stavba.“ (A Dictionary of the Bible, J. Hastings, ed., 1905, sv. IV, s. 791) Odlišné jazyky tedy vyžadují zcela odlišný model myšlení; pro toho, kdo se učí nový jazyk, je proto obtížné ‚v tomto jazyce myslet‘. (Srovnej 1Ko 14:10, 11.) Proto se také doslovný překlad toho, co bylo proneseno nebo napsáno v jazyce, který příjemci neznají, může zdát nelogický a lidé často řeknou: „To přece nedává žádný smysl.“
Myslím si, že za tvoje nočné mory asi majú vinu tvoje články...:-)
Filologové, kteří se zabývají srovnávací jazykovědou, obvykle třídí jazyky do určitých „rodin“. „Prajazyk“ jednotlivých hlavních jazykových rodin zpravidla není znám, a tím spíše nejsou žádné důkazy o tom, že by měly společný „prajazyk“ všechny ty tisíce jazyků, jimiž se mluví dnes. Biblická zpráva neříká, že by všechny jazyky pocházely z hebrejštiny nebo že by se z ní rozvětvily. V přehledu národů (1Mo 10) jsou uvedeni potomci Noemových synů (Sema, Chama a Jafeta) a vždy jsou seskupeni „podle svých rodin, podle svých jazyků, ve svých zemích, po svých národech“. (1Mo 10:5, 20, 31, 32) Je tedy zřejmé, že když byl zázračným způsobem zmaten jazyk lidí, Jehova Bůh nevytvořil žádné dialekty hebrejštiny, ale dal vznik mnoha zcela novým jazykům, z nichž každý mohl v plné míře vyjadřovat lidské pocity a myšlenky.
Byla tím totiž omezena jejich spolupráce, protože nemohli své intelektuální a fyzické síly spojit ke sledování ctižádostivých cílů. Bylo také obtížnější využívat vědomostí, které nashromáždili lidé různých jazykových skupin — vědomostí, které nepocházely od Boha, ale byly získány lidskými zkušenostmi a výzkumem. (Srovnej Ka 7:29; 5Mo 32:5.) Zmatení jazyků tedy sice vneslo do lidské společnosti závažný rozdělující faktor, ale na druhé straně jí prospělo tím, že ji brzdilo v dosažení nebezpečných a škodlivých cílů. (1Mo 11:5–9; srovnej Iz 8:9, 10.) Jestliže si uvědomíme, k čemu v některých případech vedlo zneužití nahromaděných světských vědomostí v naší době, pochopíme, že Bůh dávno předem věděl, kam až by to došlo, kdyby lidé mohli nerušeně pokračovat v tom, oč začali usilovat v Bábelu.
Zpráva v 1. Mojžíšově uvádí, že se po potopě určitá část lidské rodiny sjednotila na projektu, který byl v rozporu s Boží vůlí, jak ji Bůh vyjádřil Noemovi a jeho synům. (1Mo 9:1) Místo aby se rozešli na všechny strany a ‚naplnili zemi‘, rozhodli se, že vytvoří centralizovanou lidskou společnost, a usadili se společně v Mezopotámii, na místě, které se stalo známým jako Šinarské pláně. Je zřejmé, že se toto místo také mělo stát náboženským střediskem a mělo mít věž sloužící náboženskému účelu. (1Mo 11:2–4)
Všemohoucí Bůh jejich opovážlivý projekt překazil tím, že jim znemožnil další jednotnou činnost — zmátl jejich společný jazyk. Nemohli proto dále práci na svém projektu koordinovat, což vedlo k tomu, že se rozešli na všechny světové strany. Zmatení jazyka také působilo jako zábrana, aby lidé nemohli postupovat nesprávným směrem, směrem vzdoru proti Bohu, nebo jejich postup brzdilo.
Nanajvýš zaujímavý, ak nie vonkoncom pomýlený myšlienový pochod...
Napísal som to v tom zmyslu, že by som im prial zo srdca, aby získali pomoc Božej svätej sily a pochopili pravdu, ktorú tak dlho prenasledovali...
To nie je uchyľovanie. To je konštatovanie...ja si Bibliu čítam neustále. Je v nej vysvetlenie samej seba, len to potrebuje neustále štúdium, podporené poctivou modlitbou a s pomocou VRO (Matúš 24:45-47) a Božou Svätou silou , ktorú na nešťastie komunisti nemajú, lebo sú ateisti...
Zaujímavé koľko toho komunisti zrazu vedia o Biblii. Viac ako Svedkovia Jehovoví, ktorých celé desaťročia kruto prenasledovali. Možno sa od nich niečo naučili...:-)
Proč existují různé jazyky?
Podle názoru jazykovědců se dnes po celé zemi mluví asi 3 000 jazyky. Některými jazyky mluví stamiliony lidí, jinými mluví méně než tisíc lidí. Vyjadřované a sdělované myšlenky mohou být v podstatě shodné, ale mohou být vyjádřeny mnoha způsoby. Pouze biblické dějiny vysvětlují, jak došlo k této neobyčejné rozmanitosti ve způsobu dorozumívání mezi lidmi.
Do určitého okamžiku po celosvětové potopě „celá země měla dále jeden jazyk [doslova „ret“] a jednu slovní zásobu“. (1Mo 11:1) Z Bible je patrné, že jazyk, který se začal později nazývat hebrejský, byl tím původním ‚jedním jazykem‘. (Viz heslo HEBREJŠTINA.) To neznamená, že by všechny jazyky pocházely z hebrejštiny nebo že by s ní byly příbuzné, ale že hebrejština existovala před všemi ostatními jazyky
Odporúčame