Uznávaný lexikograf Ludwig Koehler o původu jazyka napsal: „O tom, jak ‚vznikla‘ lidská řeč, bylo zejména v minulosti vyjadřováno mnoho dohadů. Autoři se snažili prozkoumat ‚jazyk zvířat‘. Zvířata jsou totiž rovněž schopna pomocí zvuků nebo jejich uskupení slyšitelně reagovat na to, co vnímají, a dávat najevo, co cítí, například spokojenost, strach, vzrušení, výhružku, zlobu, sexuální potřebu a uspokojení z jejího splnění, a snad i mnoho jiného. Tyto projevy [u zvířat] jsou sice velmi rozmanité, ale . . . nevyjadřují žádné pojmy ani myšlenky — to je výlučně sféra lidského jazyka.“ Autor dále ukazuje, jak lze lidskou řeč zkoumat z hlediska fyziologického, a potom dodává: „Co se však ve skutečnosti při řeči děje, jak jiskra v podobě vjemu podnítí ducha dítěte nebo lidí všeobecně k tomu, aby bylo vyjádřeno mluvené slovo, to se našemu pochopení vymyká. Lidská řeč je tajemství; je to božský dar, zázrak.“ (Journal of Semitic Studies, Manchester, 1956, s. 11)


