Čínsko-tibetská blamáž Andreja Kisku
Mimořádně inspirativní je to povídání o nedemokratičnosti autokracie v Tibetu. Samozřejmě, že to nemůže obstát s nejdemokratičtějšími ústavami v bývalém SSSR, Lidové Číně a ostatních komunistických státech, kde všechna moc pramení z lidu, ovšem za podmínky, že se nes.re do složení politbyra. A ve srovnání s autokratem, který šéfuje Vatikánu, je dalajláma ušlápnutý lobbista, že ano. Kam se na papeže hrabou všichni diktátoři počínaje Aššurbanipalem, vždyť ten cjhlap se ani nenamáhá mít nějakou ústavu.
Půvabný je historický exkurz, že Tibet byl vždy součástí Číny. Je to hovadina, dokonce byly doby, kdy Synové nebes platili Tibeťanům tribut. A i kdyby, v mezinárodním právu je restituce poměrů podle sebelepších minulých historických nároků naprosto vyloučena z jednání. Kdyby nebyl v.ůl, ten Fabry, tak by to porovnal s občanskýmii trestními zákoníky moderních států, kde existuje institut promlčení, takže nelze vznášet sebelépe zdůvodněné nároky na restituci, po uplynutí doby.