Zlatica Kušnírová upřeně sleduje Mariána Kočnera: Dívá se mu do tváře, a když se na ni Kočner taky podívá, ani jeden neuhne očima. Paní Kušnírová pohne rty, z lavice pro veřejnost není možné odečíst, co to šeptá. Kočner drží, pohledem neuhne. „Říkala jsem ´ko-*ot´, hýbala jsem rty tak, aby mi rozuměl, a budu to dělat vždy, když se na mě podívá,“ říká o přestávce soudu. „Trochu mi to ulevuje. Chci mu přesně toto říkat. On ví, že mu říkám tohle, ale neuhne pohledem a dívá se na mě arogantně.“