Po jaderném odzbrojení Ukrajiny, Kazachstánu a Běloruska začali Spojené státy postupně porušovat všechny smlouvy s RF ...a započalo obkličováni Ruské federace základněmi NATO a USA ,které probíha dosud !!
Po jaderném odzbrojení Ukrajiny, Kazachstánu a Běloruska začali Spojené státy postupně porušovat všechny smlouvy s RF ...a započalo obkličováni Ruské federace základněmi NATO a USA ,které probíha dosud !!
Hlavní důvod rozčilení Rady danou situací bylo že USA faktický daly na vědomí, že nebudou protestovat, když se Rusko bude snažit o znovuzískání Ukrajiny !
18. listopadu 1993 ukrajinská vláda ratifikuje Lisabonský protokol a spolu s ním i
dohodu START 1, ale přitom sama neuznává platnost čl.5 protokolu. Dodatečně k tomu
tvrdí, že administrativní velení strategickým jaderným silám ponechává ve své pravomoci.
„Ukrajina jako stát – vlastník jaderných zbraní, bude směřovat k nejadernému statusu a bude se etapově zbavovat jaderných zbraní umístěných na jejím území, za podmínky získání spolehlivých garancí bezpečnosti, ve kterých se jaderné státy zavážou nikdy nepoužít jaderné zbraně proti Ukrajině, nepoužít proti ní klasickou armádu a nevyhrožovat silou, respektovat její teritoriální celistvost a nedotknutelnost hranic Ukrajiny, zdržet se ekonomického nátlaku s cílem řešení jakýchkoli sporných otázek.“
Od té doby Ukrajina již nebyla jaderní velmocí
NATO pohrozilo Ukrajině vyloučením z programu Partnerství pro mír (PfP), v případě že Kyjevbude i nadále blokovat proces odzbrojení.
Po rozpadu SSSR se primární riziko USA – globální jaderný úder od jaderné
supervelmoci - změnilo v nebezpečí pramenící z perspektivy nekontrolovaného nárůstu počtu vlastníků jaderných zbrání s nepředvídatelným chováním. Takže přirozenou odpovědí Spojených Států byla změna bezpečnostní strategie, která byla zaměřena na zabránění šíření zbraní hromadného ničení. V šíření zbraní hromadného ničení byla spatřována hlavní hrozba pro národní bezpečnost USA.
Americký prezident J. Bush st. během návštěvy Ukrajiny v roce 1991 ve svém projevu
upozornil na to, že „Kyjev by se měl zdržet „sebevražedného nacionalismu“ a že narušení
vztahu s Moskvou může vést k nebezpečí beznadějné izolace“. Toto sdělení mělo silný
vystřízlivující vliv na ukrajinskou vládu.
podmínek START 1 znamenalo, že v sedmiletém období má být zlikvidováno ne méně než 36% nosičů a jim odpovídajících startovacích šachet a zničeno ne méně než 42% jaderných hlavic bývalého SSSR.
V r, 1991 Ukrajina, Bělorusko a Kazachstán společně disponovaly 3 300
strategických a 2 600 taktických jaderných bojových hlavic lokalizovaných na jejich území.
Uvedený fakt stavěl Ukrajinu na třetí z počtem v 1 900 jaderných hlavic, Kazachstán na
čtvrté z počtem v 1 460 jaderných hlavic a Bělorusko na sedmé místo z počtem 54
jaderných hlavic mezi všemi jadernými mocnostmi na světě
Během období od roku 1993 do roku 1996 se denuklearizace Ukrajiny stala prioritou
zahraniční politiky jak Ruska, tak Spojených Států.
Moskva zaujala velmi tvrdou pozici, a dokonce prohlásila, že nebude plnit ustanovení
smlouvy START 1 do té doby, dokud se Ukrajina nepřipojí ke smlouvě o nešíření jadernýchzbraní jako nejaderný stát.
Mezinárodní společnost byla rovněž pro ukrajinské odzbrojení, proto v listopadu 1993
V případě Běloruska podepsání Lisabonského protokolu a proces předání jaderných
zbraní Rusku proběhl také bez větších potíží. Ratifikace protokolu a přistoupení k START 1
bylo provedeno Běloruskem 4. února 1993. Již 22. července 1993 byla podepsána dohoda
NPT.
Problémy se objevily s nastolením Lukašenkovy vlády; jeho protizápadní orientace
vedla k novému napětí ve vztazích s USA. Kromě toho Lukašenko prohlašoval, že rozhodnutí
o odevzdání jaderných zbraní bylo chybné, proto bylo Bělorusko podezíráno z porušení
smluv START a NPT a ponechání časti střel na svém území. Ve skutečnosti byly všechny
střely předány Rusku do listopadu 1996, ale Bělorusko-americký konflikt vedl k tomu, že
USA zastavily svoji finanční pomoc Bělorusku a proces denuklearizace nebyl dokončen. Tak kupříkladu na území Běloruska zůstalo přibližně 1000 tun raketového paliva a 81
odpalovacích stanovišť nebylo demontováno.
Ukrajina ratifikovala Lisabonský protokol 18. listopadu 1993. Pro Ukrajinu splnění
Lisabonský protokol musí být ratifikován spolu s dohodou START 1.
Nejzájmovějšími částmi pro analýzu problematiky jsou: Preambule, která prohlašuje, že
jaderné zbraně bývalého SSSR zůstanou pod bezpečnou, přísnou kontrolou jednotného
společného velení, což následně můžeme spojit s vytvořením SNS; avšak mnohem
pozoruhodnější je čl. 5, hlásající, že Kazachstán, Ukrajina a Bělorusko se zavazují přistoupit
k NPT (Nuclear Non-Proliferation Treaty) jako nejaderné státy v co nejbližším možném
období. Právě tento článek se stal brzdou ratifikace START 1 Nejvyšší Radou Ukrajiny
Proces přístupu a ratifikace START 1 a provedení samotného odzbrojení v Kazachstánu
proběhlo nejhladčeji. Lisabonský protokol byl ratifikován kazašskou vládou 2. července 1992.
Zanedlouho na to, 13. prosince 1993, Kazachstán přistoupil na NPT. Zpočátku byly do Ruska
přesunuty všechny taktické jaderné zbraně a poslední strategické jaderné zbraně byly konečně odstraněny z teritoria Kazachstánu během dubna roku 1995.
Oficiálně byl tento záměr uskutečněn, navazuje na deklaraci z Alma Aty Lisabonským
protokolem, který byl připojen ke smlouvě START 1 v květnu 1992.
Lisabonský protokol byl podepsán 23. května 1992 představiteli Ruska, Kazachstánu,
Ukrajiny a Běloruska, participujícími na podpisu protokolu. Tyto země se staly smluvními
stranami START 1 jako nástupnické státy bývalého Sovětského Svazu. „Bělorusko,
Kazachstán a Ukrajina se zavázaly odevzdat své taktické jaderné zbraně Rusku nejpozději do
1. července 1992 a strategické nukleární zbraně do konce roku 1994.
Čl. 5 protokolu vyzýval Bělorusko, Kazachstán a Ukrajinu k rychlému přistoupení na dohodu NPT, ale již coby nejaderné státy.
Lisabonský protokol prohlašuje že Ruská Federace, Ukrajina, Kazachstán a Bělorusko
jsou uznány jako smluvní strany START 1 a přijímají svoje závazky, vyplývající z dohody, a
následně mají podepsat vzájemné dohody, aby tak byly splněny podmínky navazující na
protokol.
Důležitým faktem také je, že již během jednání o START 1 byla plánována navazující odzbrojovací smlouva. Kromě toho START 1 nejen redukovala střely nesoucí jadernou nálož, ale omezovala i střely s nejadernou náloží. Bonusem smlouvy bylo to, že reflektovala proces modernizace a vývoje nových, typově podobných systémů. Takto kupříkladu měla rezultovat úplným zákazem prací na vývoji nových typů těžkých ICBMs
Ihned po podepsání smlouvy však došlo k drastické změně; jednalo se o to, že signatářskými
státy byly Svaz sovětských socialistických republik a Spojené státy americké, ale krátce po
podepsání smlouvy jeden ze signatářských států přestal existovat.
26. prosince 1991 se SSSR rozpadl a vzniklo patnáct nových států, z nichž Rusko, Bělorusko, Kazachstán a Ukrajina vyšly jako nové jaderné mocnosti.
Rusko, jako přímý dědic SSSR, prohlásilo, že hodlá převzít závazky START 1.
Smlouva START 1 byla podepsána 31. července 1991 v Moskvě, za Sovětský Svaz ji ratifikoval Michail Gorbačov a za USA George Bush st.. Cílem smlouvy byla redukce celkového počtu strategických nosičů na 1 600 na obou stranách. Přitom počet jaderných hlavic měl být ne více než 6 000 (Podlimity: celkový počet hlavic umístěných na ICBMs a SLBMs nesměl překročit 4 900; celkový počet hlavic umístěných na ICBMs nesmí na mobilních odpalovacích zařízeních překročit 1 100, celkový počet hlavic umístěných na těžkých raketách nesmí překročit 1 540; Snížení celkové užitečné hmotnosti ICBMs a SLBMs na 3 600 metrických tun pro obě strany. SSSR měl snížit celkový počet těžkých ICBMs
(MIRVed ICBMs) na 154
Smlouva vstoupila v platnost po ratifikací 5. prosince 1994. Podmínky smlouvy měly být splněny během příštích sedmi let.
START 1 se stala první dohodou, která skutečně redukovala počet již existujících strategických zbraní.
V průběhu jednání o START1 bylo hlavním požadavkem Sovětského Svazu zastavení programu strategické obranné iniciativy (SDI) ze strany Spojených Států.
Ten měl za úkol anulovat účinnost jaderných zbraní, a tím znefunkčnit doktrínu zaručeného vzájemného zničení, která byla považována za mechanizmus udržující stabilitu mezi jadernými supervelmocemi.
Ministři zahraničí obou států, Georgie Schultz a Andrej Gromyko, se v Ženevě v lednu 1985 dohodli na tom, že jednání budou pokrývat tři oblasti: jaderné střely středního doletu (INF), strategické útočné zbraně a vesmírné systémy s tím, že všechny tři složky spolu zůstávaly svým způsobem provázány.
Jedním z důležitých faktorů, které ovlivnily celý proces jednání, jsou vlastně samotné
osobnosti hlav států participujících na smlouvě, Ronalda Reagana (následně George Bushe
st.) a Michaila Gorbačova. Jejich pohled na politicko bezpečnostní situaci ve světě nastartoval
a uspíšil změny, které posléze nastaly
Avšak již během 80.let obě strany začaly uvažovat o redukci počtu zbraní hromadného ničení. Napětí mezi supervelmocemi se v této době značně uvolnilo. Jako důkaz mohou sloužit jednostranné redukce konvenčních sil ze strany SSSR. Oznámení o tomto záměru bylo zveřejněno Gorbačovem již během prosince roku 1988.
Po rozpadu SSSR se bezpečnostně politická situace ve světě zcela změnila. Bipolární systém se rozpadl a zánik jedné ze supervelmocí vedl ke vzniku patnácti nových států, z nichž čtyři byly jaderně vyzbrojeny. Centrální a Východní Evropa se ocitly v „bezpečnostním vakuu“, což podporovalo zvýšení tlaku a vznik zón potenciálních i existujících zbrojních konfliktů v této části Evropy.
Sedmdesátá léta vykazovala zmírnění napětí mezi USA a SSSR, čehož důkazem jsou dohody o kontrole zbrojení, jako například SALT 1 a SALT 2.
Podpisu dohody SALT 1 předcházelo desetileté jednání o redukci počtu strategických jaderných zbraní.
Zlodej kričí chyťte zlodeja -- USA sústavne porušujú všetky dohody o obmedzení zbrojenia ... SALT 1 a SALT 2 sú toho príkladom, USA ich porušovali sstavne, po rozpade ZSSR USA okamžite "obkľučili" Ruskú federáciu svojimi základňami - Litva, Lotyšsko, Poľsko, Rumunsko, Maďarsko,najnovšie Ukrajina , Gruzínsko, atd atd .. a to je všetko v poriadku, pretože ich porušujú USA -- ale ak Rusko čo len jednou raketou "poruší" nejakú Zmluvu, už je oheň na streche, lebo to je Rusko a nie USA !!!
USA sú krajinou, ktorá vedie najväčší počet vojen od skončenia 2 svetovej vojny a má na svedomí viac ako 25 milionov životov -- napriek tomu NIKTO nezažaloval Prezidentov USA z genocídy národov a zo svetového "terorizmu " !!!!
sankcie proti Saudom nebudú... pretože S.A je "priateľom" USA - predĺženou rukou USA na Blízkom východe, odberateľom amerických zbraní, atd atd atd... jednoducho povedané -- žiadne sankcie nebudúúúúúú
kto je to vlastne Martin Prosnan?? pisálek, čo ešte nie je NOVINAROM !!! ani nebude, pokiaľ píše tak, ako teraz - bez zváženia ,lentak od pása --- podpásovky
kde sú proresty EU voči zavraždeniu novinára: kde sú medzinárodné vyšetrovacie tímy? kde je reakcia SaS, OĽaNO atd na zavraždenie novinára??
to nie je zámienka na zmenu vlády, tak preto sa nič nedeje??
V EÚ a EK, ako aj v Bielom dome sa boja zvýšenej ceny ropy - a potom - nie je to Slovensko s prozápadnými mimovládkami a prozápadnou opozíciou....
Prezident Zväzu obchodu SR Katriak, zavádzaš - vraj priemerná marža sa pohybuje okolo 24 až 25 percent,!!
Ta To hovor vieš komu.. čo trávu žerie...!!
Ak by obchodníci mali marže len v tom rozpätí, ako vraví, tak ako by mohli obchodníci dávať akcie - zľavy až 50%-70% ?????????????????????????????????????????????????? ???? !!!!!
K tej priemernej marži ešte toľko --- jeden tovar 40% marža ... druhý tovar 10% marža --- priemerná marža vyjde 25% !!! v tom má Katriak pravdu, ovšem počet tovarov s vyššou maržou ako 30% a viac percent je väčšina !!
Inak by zahraničné reťazce nemali milionové zisky na Slovensku !!!
J man - saudom stačí znížiť tažbu ropy o 20% a cena ropy poletí nahor nad 100 dolárov za barel a tak zvýšená cena ropy im nahradí rozdiel , samozrejme dočastne ... avšak zvýšenie ceny ropy by malo ďalekosiahlejšie dôsledky na americký a aj celosvetový priemysel... nedostatok ropy = nedostatok benzínu, nafty, topných olejov, polypropylénu atd atd... umelé hnojivá... slovom zasiahlo by to takmer všetky oblasti hospodárstva ..a prechod platby za ropu za inú menu ako dolár, by tiež ohrozilo USA ekonomiku ... a vtedy by USA podľa všetkého vojensky napadli Saudskú arábiu, aby zabránli pádu dolára a tým aj pádu USA
Kto drží hladovku, musí počítať s tým, že sa jeho stav zhorší, dokonca sa može ukončiť smrťou
Sencov to nerobí len zo svojho presvedčenia -- jeho návštevy , ktoré mal niekoľko , mu isto dali návrh, že ak bude hladovať a Západné média spustia kampaň za jeho "oslobodenie", Rusko si sadne na ri ť a pustia ho na slobodu...
Ja by som mu nedal ani vodu, ak drží hladovku a už vôbec nie vitamíny a spol... ktoré ho doposiaľ držia
hladujel vraj 155 dní.. a pri tom z lekárskeho hľadiska, len na vode by nevydržal ani mesiac... takže aká je to hladovka???
a tázahraničná kampaň za jeho prepustenie... nie je to teda košér z pohľadu Západu... nečudoval by som sa, keby prišla správa, že Sencov na následky hladovky " skonal" aj mŕtvy , podobne ako Boris Nemcov, aj Sencov Západu posluži aj po smrti na "útoky" proti Putinovi
opozícia už robí z každého komára - somára ...veď o to jej ide už viac ako 8 rokov...dostať sa k moci ... za každú cenu .. hoci aj vyvolávaním takýchto neadekvátnych reakcií na to, čo odznelo vytrhnuté z kontextu v RTVS.. apropo, keď niečo podobné "vypustí" opozícia, tak je to OK, je to súčasť politického boja --
Odporúčame