V období 2000-2010 se zvýšily emise oxidu uhličitého např. v Číně o 130 % a v Indii o 70 %. Celosvětové statistiky UNFCCC ukazují, že přirozený rozvoj a hospodářský růst v zemích třetího světa zcela nahradil snížené emise skleníkových plynů v zemích, které své závazky plynoucí z Kjótského protokolu plnily.
A je pravdou, že některé země si při plnění svých závazků vypomohly přesunem výroby do zemí, které nejsou Kjótským protokolem vázány.
Princip emisního obchodování výsledný efekt pro klima dále snižuje. Na jednom konci světa emise snížíme více, než jsme se zavázali, ale na jiném konci snížíme emise o množství prodaných emisních povolenek méně. Regionální efekt to samozřejmě má, navíc jsou takto získané prostředky opět investovány do životního prostředí daného regionu. Ale globální přínos pro klima se tím zmenšuje.
Potřebuje tedy svět a globální klima další Kjótský protokol? Nebo je zapotřbí,aby USA,Čína a Indie také plnili Kjótsky protokol a ratifikovali jej konečne ?


