A stáva sa jeho hovorcom, bez rozdielu veku alebo pohlavia...
Každý právoplatne pokrstený Kresťan má Božie splnomocnenie...:-)
takú zlomysenú falošnú taktiku používa Diabol od samého začiatku...ale ty to vieš len veľmi dobre...:-)
My sme ho už nespočetnekrát odhalili, počnúc Ježišom Kristom...
Nemusíme se o této věci dohadovat. Bible jasně ukazuje, že lidi i národy ovládá inteligentní neviditelná osoba. V Bibli označuje Ježíš Kristus tuto mocnou osobu jako ‚panovníka tohoto světa‘. (Jan 12:31; 14:30; 16:11) Kdo to je?
Abychom snadněji zjistili, kdo to je, vzpomeňme si, co se stalo na začátku Ježíšovy služby zde na zemi. Bible nám říká, že Ježíš po svém křtu odešel do pustiny, kde byl pokoušen neviditelným tvorem, který se jmenuje satan, ďábel. Část tohoto pokušení je popsána slovy: „Opět ho ďábel vzal na neobvykle vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu a řekl mu: ‚To všechno ti dám, jestliže padneš a prokážeš mi akt uctívání.‘“ — Matouš 4:8, 9.
do akej viery patríš? ak je to kresťanská viera, tak potom Boh s tebou nesúhlasí...
ale cirkev počas storočí robila to, s čím ty teraz obviňuješ svedkov...
Aký je "rozdiel byť poslom viery a byť veriacim"...? pravá viera sa "vnucovať" nedá...Boh nikdy nič nikomu nemusel vnucovať, ani vnucovať nebude...:-)
Čo si myslíš o Ježišovi a jeho apoštoloch, mali si svoju vieru držať prre seba?
Šikanování — Celosvětový problém
Jedinou definicí však nelze vystihnout všechny stránky šikany. Jako šikanování bývá označována „záměrná a vědomá touha ubližovat druhému a vyvolávat u něj stres“. Stres je vyvolán nejen tím, co se skutečně děje, ale také strachem z toho, co by se stát mohlo. K taktice šikanování může patřit hrubé zesměšňování, neustálé kritizování, urážky, pomluvy a nerozumné požadavky.
Na druhej strane Božia aktívna sila sa každým použiť nedá...:-) Nepoctiví a neveriaci je zneužiť nemôžu...
Najväčším odpadlíkom všetkých čias je Satan Diabol...zároveň najväčší zabiják...ale sa predstavuje ako anjel svetla. Ako by si ho rozoznal...?
VÍRA
Slovo „víra“ je překladem řeckého slova pi´stis a vyjadřuje zejména myšlenku důvěry, spolehnutí se a pevného přesvědčení. V závislosti na kontextu je možné chápat toto řecké slovo také jako „věrnost“. (1Te 3:7; Tit 2:10)
Víra je tedy základem pro naději a podkladem pro přesvědčení o neviditelných skutečnostech. Pravou křesťanskou „víru“ tvoří celý systém pravd, které oznámil Ježíš Kristus a pod inspirací i jeho učedníci. (Jan 18:37; Ga 1:7–9; Sk 6:7; 1Ti 5:8) Křesťanská víra je založena na celém Božím slovu, tedy i na Hebrejských písmech, na něž se Ježíš a pisatelé Křesťanských řeckých písem často odvolávali, když chtěli podepřít své výroky.
„Síla“ naproti tomu konkrétněji označuje energii zaměřenou a uplatněnou na nějaké osoby nebo věci a může být definována jako „vliv, který něco uvádí do pohybu nebo který směřuje k vyvolání pohybu či jeho změny“. „Moc“ může být přirovnána k energii uložené v baterii, zatímco „síla“ může být přirovnána k elektrickému proudu, který z této baterie vychází. Smysl hebrejských a řeckých výrazů vztahujících se na Božího ducha je tedy přesněji vystižen slovem „síla“, a zkoumání Písma to potvrzuje.
Liší se od „moci“. Pokud jsou tedy výrazy ru´ach a pneu´ma použity v souvislosti s Božím svatým duchem, vztahují se na Boží neviditelnou činnou sílu, kterou Bůh používá ke splňování svého božského záměru a své vůle. Tento duch je „svatý“, protože pochází od Boha — jeho zdroj tedy není pozemský — a protože v něm není žádná zkaženost, jelikož je to ‚duch svatosti‘. (Ří 1:4) Není to Jehovova „moc“; tímto českým slovem jsou totiž přesněji přeloženy jiné výrazy použité v původních jazycích (heb. ko´ach; řec. dy´na·mis). Slova ru´ach a pneu´ma jsou používána v úzké souvislosti s těmito výrazy označujícími „moc“, nebo jsou dokonce uváděna paralelně s nimi, z čehož je patrné, že je mezi nimi sice neodmyslitelné spojení, ale že je přitom mezi nimi i určitý rozdíl. (Mi 3:8; Ze 4:6; Lk 1:17, 35; Sk 10:38) „Moc“ je v podstatě schopnost nebo způsobilost jednat nebo něco dělat, a někdo nebo něco ji může mít, a přitom může být tato moc skrytá, nevyužitá nebo nečinná.
Andersonová bola členka Brooklynského zboru sa svojvoľne stala odpadlíčkou...tak, ako ten, ktorý sa svojvoľne stal Satanom Diablom bol členom Božej nebeskej rodiny...
Od Edenu se ďáblova taktika nezměnila. Užívá rafinovaného dotazování a dovolává se sobeckých zájmů. Petr napsal: „Budou falešní učitelé. Právě ti budou nenápadně zavádět ničivé sekty . . . Také vás budou chtivě vykořisťovat podvodnými slovy.“ (2. Petra 2:1–3) Padělek má vypadat nebo znít jako něco pravého. Ve 2. Timoteovi 2:14–19 zdůraznil Pavel, jak je nutné užívat Jehovova slova k urovnávání záležitostí, ale varoval, že je nutné vyhýbat se odpadlíkům, jejichž ‚prázdné řeči . . . porušují to, co je svaté‘, protože, jak řekl, „jejich slovo se rozšíří jako sněť “.
Jaký je smysl lidského života?
Základem k tomu, aby měl náš život smysl, je uznání Zdroje života. Kdyby byl život výsledkem nemyslící náhody, bylo by naše bytí nutně beze smyslu a neexistovala by žádná spolehlivá budoucnost, pro kterou bychom mohli plánovat. Ale Skutky 17:24, 25, 28 nás poučují: „Ten Bůh, který udělal svět a všechno v něm. . . dává všem lidem život, dech a všechno. Vždyť od něho máme život, pohybujeme se a existujeme.“ Zjevení 4:11, které je adresováno Bohu, dodává: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ (Viz také strany 51–57 pod nadpisem „Bůh“.)