A už aktivovali ďalšieho spiaceho agenta. Pešiaka Godu. Posilujú výsadok.
A už aktivovali ďalšieho spiaceho agenta. Pešiaka Godu. Posilujú výsadok.
Linhart je vypaľovač, čo vydiera potravinárske firmy s následným podávaním trestných podávaní. Samozrejme bez dôkazov. Teraz sa snaží získať vplyv na udeľovanie titulov potravinárskych výrobkov. Počítam, že čo chvíľu bude stíhaný za vydieranie.
PSYOPS v plnom nasadení. Bavím sa.
Ale kdeže Vrbovce. SPŠE Palisády.
Pamätám pamätný zápas s Anglickom v 75 - tom. Prvý zápas bol zrušený kvôli hmle. Že vraj padol aj gól. Ale málo kto ho videl. Taká bola vtedy hmla. Zápas predčasne zrušili a odložili na druhý deň. Všetci študenti stredných škôl ten deň dostali voľno, aby mohli ísť na zápas. Medzi nimi som bol aj ja. To boli časy.
Prečo vyšiel tento rozhovor práve v Pravde. Má to byť útok na jeho čitateľov? Zapredala sa pravda? Alebo je si vedomá, že jej čitatelia to správne pochopia a nenechajú sa ovplyvniť. Začalo sa loviť vo vodách neglobalistických médií, lebo v tých globalistických ulovených je príliš málo voličov pre otvorenú spoločnosť. Chystajú sa nové voľby?
Fico má pravdu. Prokuratúra i súdy a taktiež NAKA konajú servilne voči médiam. Zo strachu zo škandalizácie. Z škandalizácie, ktorá môže, a aj sa tak stáva, kriminalizácie. Päťdesiate roky sú tu. Spravodlivosť je na kolenách. Kampaň médií za odpolitizovanie represívnych inštitúcií bola falošná. Išlo o poriadenie týchto inštitúcií súkromným subjektom majúcich vplyv v médiach prostrednícstvom týchto médií. Príklad dokazujúci predmet tohto článku je prípad Kičura. Matovič v médiach napadne Kičuru a dva dni po tom sa objaví neoverená čiastočná informácia o majetkových pomeroch Kičuru a o týždeň po tom už NAKA zatýka. To je policajný štát.
A zlučovanie pravicových síl bude tým pádom zavŕšené. Progresívne Slovensko sa spojí s progresívnym Slovenskom.
A tým pádom už aj vieme, kto si objednal Greenpeesákov do bani v Handlovej.
Aká je cena takéhoto článku? Lebo šak...Počul som.
U prezidenta je konflikt záujmov. Mal by sa k tomu vyjadriť. Potvrdzujem Gašparove slová.
Redaktori RTVS zaoberáte sa sami sebou. To je známka nedisciplinovanosti a prílišnému nezdravému egu. To býva spôsobené nedostatočnou riadiacou kontrolou.
Nezaoberajte sa sami sebou. Robte spravodajstvo. Nerobte politiku.
Vladimír Mečiar přesto výslednou smlouvu rázně kritizoval, coţ vedlo k vlně nespokojenosti jeho koaličního partnera – Slovenské národní strany, jíţ byl Černák předsedou. (Zpochybnění dohody o Transgasu je zpochybněním ministra Černáka, 1993) Tyto neshody vedly aţ k odstoupení Ľudovíta Černáka z postu slovenského ministra hospodářství. Nahradil jej jeho bývalý tajemník Jaroslav Kubečka a hned 1. dubna 1993 se ostře ohradil k smlouvě o Tranzitním plynovodu a zejména o poplatku za tranzit plynu pro ČR, který podle něj měl být stanoven jako běţný trţní, tedy 1,40 – 1,50 USD. (Černák o tranzitu plynu, 1993)
Česká republika
byla ochotna platit 1,10 USD za přepravu jednoho tisíce krychlových metrů na vzdálenost
jeden kilometr, ale Slovensko poţadovalo 1,40 USD. Česká republika Slovensku částečně
ustoupila a cena byla stanovena na 1,30 USD, přestoţe původní dohody Českého a
Slovenského plynárenského podniku předpokládaly, ţe se platby za tranzit plynu pro spotřebu
v ČR stanoví podle skutečných nákladů a s minimálním ziskem. První jednání tedy začínala
na poplatcích ve výši 0,51 aţ 0,58 USD. (Rozdělení Transgasu zvýší ceny plynu, 1993)
Nutno dodat, ţe roční zisky z tranzitu zemního plynu do západních zemí dosahovaly
přibliţně 14 miliard korun, coţ samozřejmě nebyla zanedbatelná částka (Přes ČR a Slovensko
proudilo v roce 1993 téměř 72 mld. m3
ročně.).
Slovenský premiér i jeho ministr hospodářství zásadně odmítali dělení plynovodu vytvořením nadnárodní společnosti s majetkem v poměru 51% pro Českou republiku a 49% pro Slovensko. Navrhovali rovný poměr 50:50 a nesouhlasili se sídlem společnosti v Praze, coţ svědčilo o tom, jak velkou roli Tranzitnímu plynovodu přikládali. Zároveň také odmítali budovat z vlastních zdrojů hraniční měřící stanice a trvali na stavu, který by ze Slovenska učinil tranzitní zemi plynovodu a z České republiky prakticky běţného odběratele. (Kompromis v troskách, 1992) 5. ledna 1993 byla jednání dokončena a Tranzitní plynovod byl skutečně rozdělen. A to podle slovenského návrhu v poměru 1:1. Měřící stanice (jejich cena se odhadovala asi na 700 - 900 milionů korun) na hranicích měly být financovány také rovným dílem. Ceny, za které měly oba státy, a zejména ČR od SR, zemní plyn odebírat, nebyly prozatím stanoveny.
(Tranzitní plyn rozdělen, 1993) A právě toto téma se stalo terčem dalších česko-slovenských střetů.
Jeden peniazovod zo Slovenska do Česka bol napr. aj tu:
"Nutno dodat, ţe roční zisky z tranzitu zemního plynu do západních zemí dosahovaly
přibliţně 14 miliard korun, coţ samozřejmě nebyla zanedbatelná částka (Přes ČR a Slovensko
proudilo v roce 1993 téměř 72 mld. m3
ročně.)."
ďaľší bol ropovod a ďaľšie boli ostatné federálne podniky so sídlom v Prahe. SPP bol pred rozdelením československa chudobný podnik. Po prebratí slovenskej časti tranzitného plynovodu, dovtedy prevádzkovaného federálnym podnikom "Tranzitní plynovod Praha", dosahoval zisk 20 mld. Sk.
Ale hovorilo a hovorí. V Brodskom určite. Kukurici sa v Brodskom hovorí turecké žito a na celom Záhorí sa pšenici hovorí žito.
Odporúčame