"Byl pozdní večer - první máj" . . .
“Byl pozdní večer – první máj – já slyšel hukot v dáli
večerní máj – byl lásky čas, copak se to na nás válí.
Hrdliččin zval ku lásce hlas a ono to bublá čím dál víc
kde borový zaváněl háj, jako když atóm se valí z Bohunic,
O lásce šeptal tichý mech, to tisíc motorek a vzduch se pálí;
květoucí strom lhal lásky žel, protože ten kyslík se mu málí
svou lásku slavík růži pěl, pak zhynul když hukot uslyšel
růžinu jevil vonný vzdech a tisíc trub a jekot ženských tel
Jezero hladké v křovích stinných, proč musí trpět jak by smet
zvučelo temně tajný bol, tak proč jste přišli tu dělat zlobu spět
břeh je objímal kol a kol; a kola na kola se valí znova a znovu
a slunce jasná světů jiných stran nad reflektory černých stroju
bloudila blankytnými pásky a celému světu kladu dvě otázky
planoucí tam co slzy lásky.” proč, proč nám dělate zas a znova vrásky
Pro Devanu a její černé vlky by byly navždy spolu od Sibiře až po Volhu !