Znormalizovaná (r)evolúcia
Hodnotiť znamená porovnávať. Čo vziať ako etalón? Napríklad prejav Václava Havla v decembri 1989. Citujem:
„Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků a vykořisťovat v nich lidi, a tak dále a tak dokola. Byly to všechno lži ...
Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností. Není to pravda, ničeho se nebojte.
Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno funkční období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika.
Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného.
Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme.“
Novú, vytúženú etapu sme teda začali klamstvami, ktorým predchádzala dohoda s komunistami o pokojnom prevzatí moci, spolu s ohlupujúcim sloganom "Nie sme ako oni!" Komunistom sme nechali ekonomický vplyv a darovali troch prezidentov.
Keď sa na kabáte zle zapne prvý gombík ...